zwickau-chemnitz / Wismut-Jena (2006)

 

Vyrážíme v pátek okolo 4. hodiny ve dvou kusech z Florence. Jelikož tou dobou jsme ještě z poloviny nezletilí a z poloviny sice zletilí, s řidičákem, ale bez auta, první etapu cesty absolvujeme busem na trase Praha-Chomutov. Úroveň cestování jako v Indii... lidí víc než naseto, cestující snad i na střeše. Naštěstí máme prozíravě místenky. Ve vozidle s námi cestuje snad 20 Lakatošů, 50 Horváthů a 170 Balogů... tuto skutečnost my, naše peněženky, šperky, hodinky a mobily přežívájí bez úhony. Po zhruba dvou hodinách tohoto martýria vystupujeme v Komotau a bus měníme za vlak na trase Chomutov-Kadaň. Tam jsme na 7. hodinu večerní a cestu zde přerušujeme, jelikož tu máme zařízený nocleh. Máme toho všeho plný brejle a tak ani nejdeme na pivo a po vydatné večeři uleháme, pač brzo ráno nás čeká druhá etapa cesty do Německa. 

 

Vstávačka v šest, lehká snídaně a s chutí na věc! Za lidových 5Kč využíváme kadaňskou MHD, páč na nádraží je štreka. Tam dorážíme před sedmou hodinou a čekáme na expres směr Vary. Po cestě měníme plány a vystupujeme v Sokolově. Najít tam v sobotu okolo 8 ráno otevřenou putyku je věc vskutku náročná. Po důkladném pročesání širšího centra města se nakonec zadaří a padá do nás něco toho zlatavého moku. Stihneme i klasické jídlo a něco před 10 vyrážíme vlakem do Potůčků. Odsud pokračujeme pěšky do 2 km vzdáleného Johanngeorghenstadtu na kvalitní bratwurstík, pivečko a vlak směr Zwickau. Cestou vystupujeme v Aue, kde pořizujeme vstupenky na zítřejší match s družební Jenou. Za příjemných 7 Euro pořizujeme studentský lupen ve fanshopu v centru města. Koupíme si ještě nějaké šály FCE, ať je jasné, komu zítra fandíme a pokračujeme vlakem do Cvikova

 

Co by ručním granátem dohodil se od nádraží nachází stadion domácího FSV. Tam již panuje čilý ruch. Chuligáni domácích jezdí po okolí na korbách pick-upů, popíjí a je na nich vidět bojovná nálada. Hosté z asocialenstadtu doráží asi hodinu před zápasem. Tyto dvě ekipy se mají rády ještě víc než ekologičtí aktivisté s šumavskými dřevorubci, takže nějaká ta zábava doslova vysí ve vzduchu. Masivní přítomnost policajtů je však výraznou čárou přes výtržnický rozpočet, tudíž se v ulicích grupy ani nepotkají. Míříme tedy na stadion. 5€ za student vstupenku na hlavní tribunu je naprostá paráda! Při bezpečnostní prohlídce je u mě v batohu nalezena šála Wismutu. Aue a Zwickau měli donedávna družbu, avšak ta je již nějaký ten pátek minulostí a nyní je z toho nenávist jako břitva! Securiťáka málem raní mrtvice, když vidí to co vidí...naštěstí mi asi nechce ukončit můj krátký život a suvenýr z báglu na rozdíl od všeho ostatního nevytahuje. Můžeme tedy vyrazit na tribunu. Stánek old schoolového ražení s dřevěnými lavicemi místo plastových sedaček a škvárovou výběhovou zónou místo tartanu si ihned získává naše sympatie...Gegen modern fussball!!! 

 

 

Zápas začíná a obě družiny se prezentují velmi kvalitním supportem. Proběhne i nějaké to pěkné choreo. Sektorovky, pruhy látky, kartony, obouručky, vlajky na tyčích, pyrotechnika. Zápas jako takový moc nesleduji, kochám se fanděním. Hosté z města asociálů zabírají celou delší tribunu naproti hlavní, může jich být dobře přes 1000 hlav. Kotel domácího FSVZ se nachází za brankou a čítá cca.300 fans, včetně jedné z radikálních skupin Riot kids. Vedení se ujímají hned zkraje poločasu hosté. Stav 0:1 vydrží až do přestávky. V 60.minutě se daří domácím vyrovnat (domnívám se že z podivné penalty, už si moc nevzpomínám, přeci jen, 6 let je 6 let) a začnou se dít věci. Hosté jsou vzteky bez sebe, lomcují plotem a ze sektoru létají i nějaké ty předměty všeho druhu. Domácí kontrují soutěží v hodu a střelbě pyrem směrem k fans CFC. Kdo soutěž vyhrál nevím, ale účast byla hojná! Bengály létají sem a tam, ušetřena není ani hrací plocha a tak sudí posílá fotbalisty do kabin. Válka v hledišti pokračuje dál. Výtržníkům hostů se daří ze sektoru vyštípat securitku, posléze i policisty v zelených uniformách. Následně nastoupí na scénu policajti v černých mundurech a fans se nečekaně stahují. Ke slovu se dostává slzný plyn. Situace se mírně uklidňuje a střetnutí může vesele pokračovat. V klidu se vše dohraje, i vášně v hledišti opadávají. Hotovo, dobojováno, body se dělí za výsledek 1:1. Z ultras hlediska vítězí domácí, při nepokojích v ochozech si o malinko lépe vedli naopak hosté. Opouštíme statek a v ulicích nekompromisně vládne policie. Přehrazené ulice, sešikované skupiny těžkooděnců, důkladně oddělené oba tábory. Hosté jsou vedeni pěšky na nedaleký bahnhof, kde nastává absolutní panika! Obchody zavírají, jít před halu na cigáro je nám zatrhnuto fízly...nabíháme na poslední otevřený stánek s jídlem, který však vietnamská obsluhující s řevem a panickou hrůzou v očích zabouchává před našimi nosy...nakonec to jistí automat, ten naštěstí výzvu acabů neuposlechl a funguje vesele dál. Nasedáme na vlak soukromého dopravce a tradá opět do Kadaně. S přestupem ve Varech dorážíme něco okolo 11 večerní. Rychlá večeře a spát, zítra se jede na Aue.

 

Ráno mám dokonalé deja vu. Opět vstávání něco po 6.hodině, busem na nádraží a tentokrát přes Vary do Zwickau. Tam vyhlížíme družební přátele Wismutu z Jeny, se kterými posléze cestujeme až do Aue. Po krátkém výšlapu dorážíme na Erzgebirgsstadion. Pivečko, oběd a hurá na sektor. Kotel Wismutu je zaplněn solidně, hostů také dorazilo požehnaně, okolo 2000. Místa v sektoru se zabírají tak, že na svoje místo položíte šálu na znamení toho, že je obsazené. Ostatní to plně respektují a hledají plac jinde. Klidně tak můžete pro wurst nebo pivo a místo máte dál jisté. Zápas začíná a od začátku je veden silně jednostranně, Aue Jenu válcuje a přichází také nějaké ty branky. Za celý zápas jich fialky vyprodukují rovnou pět při žádném inkasovaném. Na to, že se jedná o zápas družebních klubů, létá vzduchem množství nadávek na adresu toho druhého. Po utkání však vášně opadnou a všichni jsou zase kamarádi. Pospícháme na vlak směr Potůčky, tam v silné chumelenici čekáme na bus do Varů. Počasí je skutečně super, sněží a sněží. Po cestě potkáváme mnoho zapadlých aut v pangejtech, naštěstí náš bus doráží v pohodě atak po hodince čekání ve Varech vyrážíme směr Praha, kam dorážíme něco po 9 večerní.

 

 

Takto tedy vypadalo mé první setkání s Erzgebirge Aue. Když na to koukám zpětně, jsem velmi rád, že jsem toho víkendu roku 2006 vyměnil domácí práce za výlet na nižší německé fotbalové ligy!

 

GLÜCK AUF,

 

Lukáš

 

- uvedené zápasy se hrály 11.-12.11.2006