Zimní fanouškovský turnaj 2014

 

Po pátečním doladění detailů v jedné z pražských putyk se scházíme v počtu krásných 9 lidí v půl 9 ráno na hlaváku. Několik členů naší bandy vypadá poněkud použitě, to je holt tak, když se někdo včera vrátí až dnes! Nakoupíme nejnutnější zásoby tekutin, někteří ještě na poslední chvíli po oběhnutí všech směnáren na Hlaváku i nějaká eura. Kurs jedna ku skoro 30 byl ten den sice trochu nepříznivý, Eura zapomenutá doma v šuplíku byla podstatně lacinější, ale do Německa se nejezdí každý den... Přicházíme na perón a tam nastává první šok. Místo klasického rychlíku je přistaven City Elefant!!! Ani to nám nemůže zabránit v cestě a dobré náladě. Pivo létá jedno za druhým, pohoda! Po rychlém přestupu v Děčíně nabíráme směr Bad Schandau a drážďany (dále jen Arschlochtov). Tam dorážíme okolo poledního a jako všude v Německu vyhrává pro oběd Burger King. V Arschlochtově trávíme slabou hodinku, vylepíme pár pěkných samolepek a poté přesedáme na vlak do Flöhy. Ve vlaku se dvěma členům horko těžko daří vůbec opustit toaletu. Nápisy na ovládání dveří bohužel nebyly česky :D I do Flöhy ale nakonec zdárně dorážíme kompletní. Teď už jen poslední přestup a slabá hodinka do Annabergu. 

 

Solidně posilněni alkoholem po 6 hodinách cesty vystupujeme v Annabergu. Tam na nás již čekají 3 auta BSG a odvážejí nás na penzion. Jako program na sobotní odpoledne volíme návštěvu bowlingu v nedalekém Schwarzenbergu. V pěkně vypadajícím podniku se rychle zabydlíme a kvalitně zabowlíme. Někteří z nás hodně osobitým stylem (údajně já). Další zase asi nepochopili princip hry a vymetají jako Filip jeden žlab za druhým... Po dvou hodinách hry zabíráme stůl a dále statečně popíjíme. Někteří zjevně víc, než bylo zdrávo! Například takový Ruda, který se zakouká do servírky Diany. Tato velká, skutečně velká žena ho uchvátíla zejména svým bujným poprsím číslo 4. Je z ní tak v háji, že ihned uvažuje o sňatku. Po půl hodině se osmělí a své city vyjádří! Vnadná žena je okamžitě obdarována prstenem z kusu drátku a kytkou i s květníkem. Ruda však pod tíhou okamžiku marně hledá slova a na Dianinu otázku kam tedy pojedou na svatební cestu, když už jsou skoro sezdáni, ze sebe vysouká legendární větu: eeehmm, Lipno station, eeeehm, super wasser!!! Celý stůl se svíjí v křečích, slzí, nemůže smíchy dýchat, to vše dobré 3 minuty. Rázem jsme středem pozornosti. Nadržený Ruda je ve vražedném laufu, láme vidličky i nože, rozebírá jídelní lístky. Zábava pokračuje. Do podniku přichází víc a víc roztomilých německých lolitek a jelikož myslíme i na nejmladšího z nás, čerstvě patnáctiletého Patrika, chceme mu nějakou dohodit. Ten však žádnou nechce! Prý neumí německy a nedomluvil by se!!! Něco po deváté večer platíme a po srazu s lidmi z FCE odjíždíme zpátky na penzion kde se dělíme na dva tábory v poměru 3:6. Na 3 střízlivé a poklidné jedince a 6 více či méně alkoholem zmožených divochů toužících ještě zkonzumovat něco Kapitána Morgana. Bujará párty rozjeté šestice pokračuje na nedalekém statku a my tři klidnější uleháme v penzionu. 

 

 

Vstávačka před 7, snídaně, v půl 8 odjezd do haly a poté pomoc s přípravami turnaje. Nanosíme požehnaně piv a uzenin a hurá se připravit na sportovní zápolení. Na místo akce doráží další a další účastníci turnaje. Celkem 32 týmů. Jelikož přísná životospráva je pro naši skvadru cizí pojem, valná část z nás nedá Hasseroedera za krásné 1 Euro z ruky. Časté rauchpauzy nejsou výjímkou. Jdeme se rozkopat. Děje se to, co tušíme. Soutěž v tom, kdo víc překopne bránu nebo dá větší ránu mimo tři tyče bychom na plné čáře vyhráli. Při nácviku penalt také dopadáme jak sedláci u Chlumce. Ale to nám nebere dobrou náladu a jdeme sledovat první mače. Hala je rozdělena plentami na 3 části, takže se může hrát více zápasů současně. Většina mančaftů jsou o fous jinde než my. Účastní se futsalové týmy z regionálních lig i několik dobře sehraných fanklubů. Měli jsme to štěstí, že jsme byli nalosováni do skupiny smrti s krušnohorským fanklubem Bayernu (loňský vítěz), další klub ve skupině byl loňský finalista a třetí sok byl jak se později ukázalo, letošní finalista. První zápas ve skupině. Držíme se srdnatě asi třetinu osmiminutové hrací doby. Pak nám tam napadá jeden fík za druhým a ukazatel skóre se zastaví na 0:5... Nepropadáme skepsi, dáme si pivko, cigárko, v poklidu zanalizujeme příčiny debaklu a vytvoříme taktiku na další zápas proti Bayernistům. Náš výkon je o fous lepší, zase se dlouho držíme. Konkrétně do prvního gólu. Celkem inkasujeme čtyřikrát. Stále neklesáme na mysli a přehodnocujeme cíle. Ten zní jasně: vstřelit alespoň branku! To se také v posledním zápase skupinové části daří zásluhou našeho gólmana Tomáše! Soupeř však vsítil třikrát a tak končíme ve skupině bez bodu a se skóre 1:12. Musím ještě vypíchnout výkon Tomáše. I přes hrozivé skóre chytá parádně a nebýt jeho výkonů, bylo by mnohem, mnohem hrozivější! Následuje zápas ve fázi o umístění. To je naše chvíle! Konečně zápas s lůzry jako jsme my! Konečně nás sok neválcuje, ale spíše vyčkává. Atak se jmeme válcovat my jeho a hned to nese ovoce v podobě Honzova gólu na 1:0. Pak se hraje nahoru dolu, ale děje se neuvěřitelné!!! Skóre se nemění!! Vítězíme!! Běsníme jako smyslů zbavení jako kdybychom vyhráli LM! Uspokojeně odcházíme a už je nám všechno jedno. Jelikož jsme byli zcela na rovinu jedni z top nekopů, a pro většinu přítomných také top atrakcí, publikum naši výhru kvituje bouřlivým aplausem!  Opět něco piva a nikotinu a za slabou hodinku další zápas ve skupině o umístění. Sebevědomí máme na rozdávání a plánujeme soupeře zničit. Ničí on nás a opět fasujeme čtyři kusy. Před našim posledním vystoupením na turnaji odpočíváme na tribuně kde se dáváme do řeči s jedním z Auáků. Ihned ho pohostíme Captain&Coke. Z naší alkoformy je u vytržení a nevěří svým očím jaké smrtící poměry Kapitána s Colou si mícháme a s jakou chutí ho pijeme. Také hraje za jeden z méně úspěšných týmů, tak si navzájem fandíme. Naše derniéra je zápas o celkové 27.místo. Jelikož je už okolo 15.hodiny, Ruda je již mírně znaven a nastupuje do základu se slovy: Ty vole, já jsem najebanej jako kráva... Což mu ale nebrání aby vyrovnal na 1:1...zápas jsme dovedli do penalt, které bohužel nezvládáme a tak si uzurpujeme 28.místo. Hlavně, že byla zábava! Největší diváckou podporu mělo Sauberg Kommando z Wismutu, kterému vytrvale fandilo okolo 30 osob. Prvenství obhájil krušnohorský fanklub Bayernu (Annaberger Front). Celkem se účastnili tři fankluby bavorského gigantu, které všechny došli minimálně do čtvrtfinále. Při závěrečném defilé dostává každý tým diplom s umístěním a zarámovanou fotografií celého mančaftu. Poslední jsme nebyli, mise úspěšná! Ještě asi hodinku posečkáme na hale, poklábosíme s několika fans Wismutu a odebíráme se na nedaleký bahnhof.

 

 

Po krátkém čekání přijíždí vlak směr Vejprty. Máme i snahu zakoupit si jízdenku ve vlakovém automatu. 2 lidi si ji koupit stihnou. Pak nastupuje na scénu brankář Tomáš a do stroje hází 3,20 euro v pětnících a desetnících. Když už zbývá dohodit pouhých deset centů, bedna cosi zahlásí a nic se neděje. Mačká tedy kouzelné tlačítko abbruch a automat se mění ve forbes. Všechny mince se sypou zpátky! S penězi v ruce čekáme všichni  v povzdálí, kdyby přišla kontrola, že prostě čekáme ve frontě. Tomáš zkouší zakoupit lupen ještě jednou, ale to samé v bledě modrém. Stále čekáme. Co však čert nechtěl, dorážíme do Vejprt a vystupujeme. Holt zase jednou zaúřadoval Jirka Lála. Tentokrát však fakt nechtěně. I tak díky, Jiří! Když vidíme na peroně krásnou 810ku Českých drah, propukáme v jásot! Konečně vlak dle našeho gusta a někdo, kdo mluví česky. Po krátké cestě vylézáme v Kovářské. Tam odpálíme nějakou tu pyrotechniku a míříme na penzion. Cestou málem ztratíme Rudu, který najednou propadne do jakési jímky. Naštěstí ne celý a ne až dolů, takže po chvilce sám vylézá. Na penzionu kvalitně povečeříme pizzy a zabydlíme se. Poté nabíráme směr místní nonstop. Pohodový výčepní, dobré pivečko, kvalitní zakončení dne. Zlatavý mok ale do nás po propitém dnu ani za mák nepadá a po slabé hodince jdeme zalehnout.

 

 

Pondělní budíček v 9, hutná hotelová snídaně, salámky, hermelínky, sýry, kafíčko, zabalit a přesun opět do nonstopu na jedno k snídani. S velkou časovou rezervou dorážíme na zastávku autobusu. Najednou na druhou stranu ulice dorazí bus s nápisem Kadaň. Kovák jen lakonicky prohlásí, že tam by se celkem rád podíval. Nastává panika! Přesně tímhle máme odjet do Klášterce nad Ohří na vlak domů. V pekelném sprintu to naštěstí stíháme a za půl hodinky jsme v Klášterci. Nasedáme do vlaku a v našem kupé narážíme na sličnou vysokoškolačku jedoucí do Ústí na zkoušky. Ihned hodíme řeč a cesta o dost lépe utíká. V Ústí ji popřejeme hodně štěstí, pokocháme se její luxusní sexy prdelkou v legínách a v mezičase na výměnu lokomotivy stíháme poslední cigárko. Ve vlaku vylepíme ještě něco samolepek FCE a po skoro 3 hodinách cesty nás vítá Praha.

 

Celou akci bych zhodnotil jako velice podařenou a účasti rozhodně nelitujeme! Velké díky patří Ronnymu s Roccem za odvoz a perfektní servis a dále všem Auákům kteří se o nás starali a zařídili nám vše potřebné, včetně ubytování zdarma. Tak v létě, kamarádi!

 

Glück auf!

 

Lukáš