Reportáž z výjezdu do Chotěbuzi
V sobotu 25.února se v Cottbusu uskutečnilo další z řady Ost-Derby mezi místní Energií a Wismutem.
V předvečer zápasu se při návštěvě naší oblíbené knajpy plán na návštěvu tohoto utkání nepříjemně komplikuje. Při odchodu nás jedna nejmenovaná kamarádka všemožně přesvědčuje, ať ještě zůstaneme. To odmítáme a navrhujeme, ať jde s námi na privát. To se zase nezamlouvá jí, a tak láska k fotbalu vítězí nad tou k ženám a alkoholu. Totéž se nedá říct o třetím členovi naší výpravy, který doráží domů 30 minut před odjezdem se zhruba dvěmi promile. Jedeme tedy nakonec jen dva.
Na místo konání dorážíme vlakem něco po 11. dopolední. Záhy po nás také vlaková ekipa fans Wismutu. Vyrážíme za masivní policejní asistence po uzavřené dvouproudovce na nedaleký stadion Přátelství. Kupujeme lístky na stání do sektoru hostů za přijatelných 12 Euro. Batohy, tašky a ledvinky si musí všichni povinně zdarma odložit do připravené úschovny. Nastává čas osobních kontrol místní securitkou. Ty jsou velice přísné, avšak také velice profesionální. Musíme vyndat věci z jedné kapsy, ty jsou omrknuty a posléze do kapsy zase vráceny. Takto zvlášť je kontolována jedna kapsa po druhé. Dále musíme porozepínat bundy a mikiny, následuje klasická šacovačka. Sundat čepice, ukázat obsahy peněženek i krabiček cigaret. Zlatým hřebem kontroly je sundání bot na připraveném koberečku vypadajícím jako trávník. Naopak zcela absentuje kontrola na požití alkoholu. Celá tato procedura trvá cca. 2 minuty. Vše se obešlo bez jakýchkoliv provokací ze strany pořadatelů. Pohodovost securitky se ukazuje také o pár minut později, kdy se namol opilý fanoušek Aue poroučí před zraky 5 pořadatelů k zemi. Místo vyvedení ze stadionu zkontrolují, že je v pořádku, pomohou mu vstát na nohy a ještě ho předají jeho kamarádům.
Ještě nějakých 20 minut před zápasem, jenž startoval ve 13:00, na stadionu moc fanoušků není. Rychle se však jak domácí, tak hostující kotel zaplňuje a v čase výkopu čítá sektor Aue 1 000 hlav všech věkových kategorií. Domácí obsadili celou tribunu za druhou brankou. Těch bylo cca. 2 500 osob. Ultras Energie si nachystali hned na úvod zápasu velmi povedené celotribunové choreo kdy po stranách tribuny byly plachty s barevnými pruhy, v sektorech červené a bílé vlajky a ke střeše vytažena plachta, na které byla vyobrazena hradní věž, zpoza které vykukovaly znaky Energie a města Chotěbuz. Vše doplněno nápisem na zdi pod sektorem.
Hra Aue je na začátku zápasu doslova tragická a z toho rezultuje první vstřelená branka domácích. To však nic neubírá na kvalitě supportu příznivců fialovo-bílých. Chorál střídá chorál, dělené pokřiky mezi sektory samozřejmě také nechybí. Poločas končí 1:0 pro domácí, kteří ještě navrch nastřelili tyč. V kabině Erzgebirge bylo o pauze dozajista slušné hromobití. Jinak si nelze vysvětlit že hosté vtrhávají na trávník jako vyměnění, Energii mačkají jak citrón a nějakých 15 minut nepouštějí za půlící čáru. Když se konečně domácí dostali za půlku, co víc, až do vápna hostí, znamenalo to pro Wismut katastrofu. Po faulu na unikajícího forvarda domácích se píská penalta. Tu gólman Aue s přehledem chytá a v sektoru propuká bujaré veselí. To však během 5 vteřin střídá obrovská vlna rozhořčení. Pokutový kop nechává sudí opakovat!!! S druhou šancí si domácí exekutor již poradit dokázal a Cottbus jde do vedení o dva góly. Na to fans hostů reagují pokřikem Fussball mafia DFB! To je také to poslední, co z jejich repertoáru zazní. Od té doby fandění uvadá a je takřka nulové. Wismut ještě stačí trefit břevno, ale branka padnout ne a ne. Match tedy končí porážkou Aue 2:0. Všichni hráči i s trenérem jdou okamžitě k sektoru na pohovor s fans. Po zhruba 2 minutové rozpravě hráči poděkují za podporu a odcházejí do šaten.
Po utkání nenásleduje žádné sáhodlouhé držení hostů v sektoru, ale okamžitý odchod všech příznivců najednou pryč. Opět se za policejní asistence přesouváme na nádraží. Ani ze strany policie však neprobíhají žádné provokace a machrování, jak jsme zvyklí z našich luhů a hájů. Kdokoliv se na cokoliv fízla zeptá, ten ho vyslechne a normálně mu odpoví. Na nádraží si jdeme zapálit před halu a SPJák nám vklidu sděluje, že zde se kouřit nesmí, ale ať sejdeme schody, tam že už se může. Jdeme tedy na určené místo, kam po pár chvilkách přichází i onen policajt, který nás sem poslal a sám si zapálí taky až tady. Proč tohle nefunguje i u nás??? U nás by se s námi žádný acab nebavil, nikam by nás neposlal a ještě by nám napařil pokutu za kouření na nedovoleném místě plus pár ran tonfou od cesty!!! A o nějakém dodržování zákonů a jití příkladem si taky můžeme od PČR nechat bohužel jen zdát…
Celý výjezd bych zhodnotil, s výjimkou výsledku samozřejmě, jako vydařený. Město opouštíme něco po 16 hodině. V Praze jsme v pohodě na osmou. GLUCK AUF!!!
Lukáš
Fotky budou zítra večer!