Grubenlampencup 2013
Na utkání minulé sezóny v Braunschweigu (pro připomenutí zde), dostáváme od Hooka nabídku zúčastnit se fanouškovského turnaje. Den se se dnem sešel a tento okamžik nastal!
V pátek lehce před 9 ranní se srazíme na Masarykově nádraží v počtu solidních 15 kusů, plus sabotér já, který přistupuji na Dejvicích. První fáze pětihodinové cesty probíhá ve znamení rozdávání dresů a pití piva. V Lužné svižný přestup a hurá směr Chomutov. Tato etapa výletu probíhá ve znamení pití piva a konzumace nafasovaných svačin. A díky Rudovi i znečišťování vagónu. V Komotau je půl hoďky pauza na cigárko, čehož beze zbytku využíváme. Třetí část cesty obsahovala lepení samolepek a motivačních plakátů k výjezdům na Wismut a hlavně vyhazování cikánů z našich rezervovaných míst. Rasismus v tom nehledejte, holt místenka je místenka. To se ale dostávame do varu. Pardon, do Varů. Vzpomenu si na svou bývalou milou, zatlačím slzu, zapálím cigáro a přes asi 15 zastávek s názvem Nejdek plus něco, směr cíl v Horní Blatné.Tam další rauchpauza a tradá do penzionu. Cestou se Rudovi záhadně zauzluji boty. Se štěstím je stihne rozmotat těsne před Blatnou.
Po krátkém výšlapu dorazíme na parádně vybavený penzion, který máme jen pro sebe, a ihned zabírame zahradu. Smontovat pípu, roztopit gril a zábava může začít!
Po telefonu ještě nařizujeme jednomu členovi výpravy, který záhadně večer před odjezdem zjistil, že nepřijede, aby přijel. Nepřijel. Václavík má velké mínus!!! V úvodu párty zuří boje o židle. Věk ani váha nehraje roli, rozhoduje rychlost! Klobásky nás moc neuspokojují a volíme první restauraci, na kterou narazíme. Chyba! Úroveň na stupnici 1-5 činí mínus 3! Takže hotel Modrá hvězda nebrat! Dorazíme se klobáskama a zlatavým mokem. Čím víc vypitých piv, tím větší zábava a šílenější nápady. Akce číslo jedna: házení lidí do sudu s dešťovou vodou. Jako první má v sudu nedobrovolně skončit Mario. Zdá se však těm dvěma dobrákům moc těžký a tak se rozhodují hodit do sudu mě. Instinktivně se chytám jakéhosi řetězu, což zpusobí pád okapu. Nastává chaos! Naštěstí jsme kluci kreativní a za pomoci všeho možného je okap v mžiku na svém místě. To už ale Ruda neví o světě a tak se stane, že na něho najednou začne pršet jako z konve. A to doslova. Moc ho to však nevzrušuje, jen si sundá brýle a spí vesele dál! Po probuzení se však autorovi deště pomstí a zaleje ho jak zahradního trpaslíka. I s botama. Následuje už pouze nenásilná zábava v podobě petangu. Občas sice házíme koule i po sobě, ale to už nestojí za zmínku. Z doneseného notebooku náhle začne znít hit PSH Praha. V půlce lidí se najednou probudí hiphopové já a začínají tančit s kalhotama u kotníků. Přehlídku spodního prádla oceňují všechna přítomná děvčata. Díky bohu, nikdo není navostro. Celý plodný pátek uzavíráme v hospodě u piva. Někdo dříve, někdo později, někdo s půl, někdo s dvěma a půl promile se trousíme zpátky na penzion, abychom nabrali sílu na náročný sobotní den.
Po vstávačce v 6 hodin následuje první překvápko soboty. Plny půllitr piva na nočním stolku. Kde se tam vzal, to nám Ruda nesdělil... S odhodláním vyrazíme na vlak do Johanngeorgenstadtu.
Nastáva překvápko č.2. Vlak tam nejede! Končí v Potůčkách. Navíc nám v tomto vlaku není průvodčí schopen vydat správné jízdenky. Nakonec z přístroje cosi vymámí. Dvě jízdenky pro 15 osob jsou delší, než úhrnné trestní rejstříky průměrné cikánské rodiny o 18 členech.
Poté se tedy pěšky vydáváme na asi 2km cestu do Johannu. Tam nastává překvápko č.3: Je výluka! A náhradní bus nejede v čase odjezdu vlaku, ale o 45 minut později. Skandál! Turnaj tedy nestíháme! Naštěstí krom krásy a inteligence nám byl plnou hrstí nadělen i důvtip, tak za pomoci německé průvodkyně skupinky českých turistů, kteří jsou na bahnhofu také, voláme taxíka. Vůz pro 8 osob je přistaven do 10 minut a tak se osa týmu vydává do Aue tímto způsobem. Zbytek jede klasicky busem a vlakem. Něco před 9 dorážíme do tréninkového centra FCE, za přijatelných 35€. Registrujeme se, uhradíme 25€ startovného a směle se pouštíme do nezřízené konzumace piva. Holt, příprava musí být! Zbytek grupy dorazí hodinu po nás. Turnaj začal s hodinovým zpožděním, takže o žádný zápas nikdo nepřišel. Je rozlosováno a můžeme směle jít popravit prvního soupeře složeného z odpadlíků z okolních týmů. Máme jasně více ze hry, těžíme z kvalitního gólmana (Víťa), moderních krajních obránců (já a Dawe), kreativního záložníka (Zorro) a útočné eskadry smrti (Kačky s Kráťou). Jak to tak bývá, z celé převahy máme kulový a v poslední minutě dostáváme (údajně po mé chybě) gól na 0:1!
Druhý zápas hrajeme proti solidně fotbalově vyhlížejícímu týmu ultras Wismutu. Opakuje se story z prvního zápasu. Přes náš ještě zlepšený herní projev opět dostáváme gól v poslední minutě a zase to projíždíme 0:1. Pozastavil bych se nad bojkotem hry půlky týmu. Asi jim nepřišla výplata nebo co, ale hřišti se vyhýbají jak čert kříži. Hrajeme tedy jen v 8 lidech celkově.
Poslední zápas ve skupině si již všechno sedne a konečně rozvlníme i síť, když Dawe geniálně přehodil z půlky hřiště gólmana, který byl na výletě kdesi v hloubi pole. Netrvá dlouho a je vyrovnáno. Jenže to nebalíme, zvýšíme obrátky a Kráťa krásnou střelou ve skluzu uklízí balon do růžku branky! To už je na hřišti také náš kouč José, kterému jsme museli zabavit ledvinku a z nouze ho vyslat do hry. Nebyli bychom to ale my, kdybychom nejankošili a zásluhou Filipovi hrubice, který nečekaně nastoupil alespoň na pár minut, nenechali soupeře vyrovnat! Vrcholem je, když klasicky minutu před koncem dostáváme na 2:3 a končíme bez bodu poslední ve skupině a to ještě náš gólman chytá s nasazením vlastní plodnosti. Ta pecka do koulí musela sakra bolet...
Smutek zaháníme pomocí cheesů, piva a tabáku. To se ukáže jako moudré rozhodnutí a zápas o 7. místo za našeho drtivého tlaku a vedení 1:0 soupeř radši o poločase ukončuje! Hotovo, nejsme poslední! Nebýt trošky smůly v posledních minutách, mohlo to být lepší. Vyloženě ostuda, ale výsledky 0:1, 0:1, 2:3 a 1:0 není.
Následuje vyhlášení výsledků a přesun na přátelák Wismut-Halle hraný od 15:00. Bereme fanshop útokem a pokračujeme v konzumaci piva a klobásek. Zabíráme místa v blocku P (kotel Wismutu) a sledujeme kvalitní zápas, který má Aue pevně pod kontrolou. Góly Schrodera a Sylvestra vítězí fialky 2:0!
Po zápase se přesouváme nad stadion, kde shlédneme koncert písničkáře a velkého fandy Aue Stefana Gerlacha. Songy o Wismutu se všem přítomným všech věkových kategorií velmi líbí. Jak bandě teenagerů, tak skupince fans v důchodovém věku. Zde se seznamujeme a poklábosíme s dalšími auáky. Jednomu klukovi se líbi naše turnajové dresy a tak si ho s Dawem mění za svoje. Potíž je, že na Davida ztrácí tak 30cm a 50kg. Dres má jako noční košili a Dawe se do jeho trička velikosti S o kousíček nevejde. Dávám tedy klukovi dres svůj a jeho krásné ultras tričko dostávám já. Vzduchem létají piva a nálada je naprosto parádní. Jeden z členu triko věnuje jednomu postiženému fanouškovi v doměni, že má náhradní v tašce. Nemá. Půl hodiny tak do půl těla exhibuje svojí mužnou muskulaturu... Po koncertu následuje předávání cen pro nejlepší hráče minulé sezóny dle hlasování fanoušků. Třetí byl kapitán Rene Klingbeil, druhý gólman Martin Männel a první s velkým náskokem Jan Hochscheidt (ceny předávají dva chuligání BSG).
Honzík však tou dobou hrál za Braunschweig přátelák v Hamburku, proto si cenu nepřevzal osobně. I tak ale sklidil mohutný potlesk. Je vidět, jak si Jana všichni stále považují. Poté mířím na lehkou večeři do mekáče. Tam mám ještě snahu koupit klukům pár cheezů. Aby je měli teplé, jdu je pořidit až poté co se najím. Díky úžasné rychlosti místní obsluhy však 10 min. čekám ve frontě a nic! Bez cheezů se vracím na nádraží. To bylo řevu! Filip celý nevrlý vyhazuje věci z tašky, jelikož hledá tričko, aby se mohl konečně obléknout. Poté přijíždí vlak a jedeme stanici dolů na hlavak v Aue. Tam se zapíší do historie Vlaďka s Kačenkou, které se rozsekají o předposlední schod v podchodu. Kolikrát už se to stalo nám, ale dáváme si pozor. Ve vlaku se část grupy snaží koupit v automatu jízdenku, ale bednu se nedaří podojit a tak na to nakonec kašlou. V zastávce Antonsthal opět přesun na náhradní dopravu a hurá do Johannu. Největší držáci míří svižným krokem do Potůčků do naší oblíbené restaurace ještě na něco piv. Scházíme se se zbytkem na nádraží a v 9 jsme zpět v Horní Blatné. Celý hladoví nabíráme směr do v celém širém kraji vyhlášené restaurace Faustův dvůr. Podnik je to nekuřácký a tak ještě dáváme venku cigárko. Narážíme tam na jednoho sympatického chlápka a dáváme se s ním do řeči. Vyjde najevo, že je to místní kuchař. Zve nás tedy dál a pomáhá nám s výběrem jídla. Volba sborově padá na vepřovou panenku se slaninou a fazolovými lusky. Jako pozornost podniku dostáváme ještě zeleninový krém jako předkrm. K tomu točená Kofola či Budvar, prostě super posezení. Krásná servírka, příjemné prostředí, servis na špičkové úrovni, tady by se snad udělal i Zdenda Pohlreich. Jídlo bylo naprosto grandiózní a syté, s díky proto odmítáme dezerty jako čokoládová smrt nebo zmrzlinová koule a s nadšením odcházíme. Tento podnik můžeme vřele doporučit!!! Po tomto gastronomickém orgasmu jdeme ještě do putyky na několik zrzků. Okolo půlnoci se opět postupně rozcházíme.
V neděli se vstává o něco dřív než bych chtěl, rychlá sprška, cigárko a pro něco k snídani. Okolo poledního se jde na oběd. Ve Faustovi ale mají bohužel ještě zavřeno, tak padá volba na knajpu u Rychtáře. Po jídle se odpojuje automobilová jednotka s pochroumaným Rudou a zbytek jde na vlak směr Praha. Super víkend!
Lukáš.
Více fotek najdete v naší fotogalerii.