Družební zápas Wismut - Fortuna
V neděli 24. 11., přesně měsíc před štědrým dnem jsme se vydali směr Aue na družební zápas s Fortunou Düsseldorf. Sraz byl v 6: 10 na autobusovém nádraží Florenc. Původní obsazení mělo býti čtyřčlenné, ale bohužel na některé není spoleh a tak vyrážíme jen ve třech. Sličná slečna stewardka nás usadí do autobusu a vyrazíme. První mezi zastavení jest v Karlových Varech, které trvalo něco málo přes hodinu. Zde nakoupíme zásoby na cestu do Aue. Nejprve začneme poslouchat kapitána ( celkem 3x ) a posléze odmítneme poslušnost a začneme klopit pivka. To už se pomalu přiblíží Johann a po krátké kuřpauze se řítíme směr Aue. Zde si absolvujeme krátkou vysokohorskou procházku a asi čtyřicetpět minut před výkopem zakupujeme lupeny. Poté míříme nečekaně zase na pivo. Patnáct minut před výkopem míříme do sektoru. Zvony, šály míří nad hlavy, zazní hymna a následuje úvodní hvizd rozhodčího. Hned od začátku Fialky do svého soupeře začnou bušit, celý zápas byly jednoznačně lepší. Občas zahrozil i soupeř, ale Aue je téměř k ničemu nepustilo. Několikrát se ozve zvukové znamení, které ohlašuje změnu výsledků souběžně hraných utkání. Největší jásot vzbudí změna skóre utkání SC Karlsruhe – SGayD, tohle nadšení z výsledku propukne celkem třikrát. Stejným výsledkem, tedy 3:0, skončilo i tohle družební utkání. Asi 10 minut před závěrečným hvizdem se přesunujeme do Blocku P, tedy do sektoru domácích pořádně si užít poslední chvíle vítězného utkání. Celková návštěva byla 8300 fans. Následuje tradiční děkovačka, plácnutí si hráčů s fanoušky u plotu a naše kroky směřují kam jinam, než do hospůdky u pár kousků zhodnotit dnešní utkání. Postupně se tu seznamujeme s několika fanoušky Fortuny, řekneme si co je v kterém měste krásneho a proč jej navštívit, uděláme několik družebních fotek a bavíme se tak dobře, že nás slečna výčepní začne vyhazovat z restauračního zařízení. Příjemná družební atmosféra rozhodne o tom, že nepojedeme domů dnes jak bylo v plánu, ale přespíme v Potůčkách, kde si zároveň omrkneme ubytování na zimní metro víkend spojený s návštěvou domácího utkání. Rozloučíme se a naše kroky směřují do restaurace s velkým M. Zde velitel zájezdu zjištuje nemilou věc, nemůže najít svoji peněženku. Rychle se otáčíme do hospůdky, kde jsme ještě několik chvil předtím popíjeli. Je zavřeno, bušíme tedy na dveře a dostáváme se dovnitř. Prohledáváme každé místečko kde se jsme seděli. Nic. Nic. Nic. Velitel se pomalu smiřuje, že bude muset doma obíhat úřady, ale v tom ho něco napadne. Mezi popíjením piv byl řešit objednávku suvenýrů, pro jistotu si vzal i peněženku, kterou si schoval do kapsy od mikiny. Byla tam. Pád kamene ze srdce bylo slyšet snad i za velkou louží. Touhle nepatrnou epizodou se náš odjezd z Aue pozdržel a proto se šlo opět popíjet. Naše oblíbené hospůdky byly zavřené a tak jsme oslovili pána z ostrahy vánočních trhů, který nám poradil podnik nedaleko od náměstí. Zde se pomalu začíná projevovat únava z celého dne a tak padne jen jedno pivko. Dokoukáme kousek utkání první bundesligy a vyrazíme na bahnhof.
Před devátou hodinou večerní dorazíme do Potůčků a zamíříme do penzionu, kde máme mít zajištěné ubytování. Slečny už o nás vědí a po vyřízení nezbytných formalit je velitel zájezdu postaven před zásádní otázku celého dne. 2 v 1 nebo 3 v 1….!!! Množství vypitých piv a únava udělá své a začnou nám padat oční víčka takovou silou, že je ani krbová sirka neudržela otevřené. Zaplatíme a vydrápeme se do prvního patra, kde máme pokoje. Vzhledem k ceně jsme poněkud zklamáni a po ulehnutí na postele zjištujeme, že některé postele se spíše podobají pryčnám ve vězení než lůžkům, na kterých mají být ubytovaní turisté. Někteří ( já ) po ulehnutí zjístí, že budou celou noc osvětlování kandelábrem vzhledem k nepřítomnosti závěsů. Proto volím usínací polohu hubou ke zdi. Budíček byl stanoven zhruba na půl devátou, zbalíme si věci a jdeme si koupit na cestu nějaké pití, dáme kafíčko, kuřáci cigárko a pomalu se přesunujeme na místní nádražíčko. Velitel zájezdu svým napadem koupit jízdenku online minutu před odjezdem vlaku posléze zamotá hlavu paní průvodčí, pár telefonátů a vše je vyřízeno. Cestou do KV zjištujeme, že autobusy jsou až do 12:00 kompletně vyprodané, tudíž volíme variantu oběda v naší oblíbené restauraci, kde v klídku vyčkáme odjezdu. Po usazení se ve žlutém autobuse jsme svědky několika komických výstupů. Někteří holt nejsou schopni používat ty dvě kulaté věci, co mají na levé a pravé straně nosu. Po třetí hodině odpolední autobus zastavil tam, odkud nás včera odvezl. Co říci závěrem…??? Řeknu jen obligátní, kdo nebyl opět může litovat! Skvělá atmosféra, skvělá hra Fialek, posilování družby. Howgh. Domluvil sem.
Více fotek v průběhu týdne v naší fotogalerii.